Lístky jsem měl objednané už dva měsíce předem a strašlivě jsem se těšil. Stromboli je mojí srdeční záležitostí z mládí, skoro bych řekl, že Pražský výběr a Stromboli mi otevřelo oči do další dimenze vnímání hudby.

Už při vstupu do arény jsem konstatoval, že věkový průměr návštěvníků byl kolem padesáti let. Není se co divit, mladí dnes poslouchají jinou hudbu a tvorba Stromboli je natolik specifická, že nelze očekávat velké oslovení dnešní "tuc tuc" mládeže.

První překvápko bylo zjištění, že před podiem není kotel. Všechny místa k sezení i přímo na ploše areny a myslím, že to posléze umělci oplakali. My osobně jsme seděli ve 24. brázdě proti podiu, výhled i zvuk tedy vynikající.

Reklama a pozvánky na koncert uváděly původní sestavu, tedy Pavlíček, Dragoun, Čok, Guma Kulhánek, Basiková a Kryšpín. Bohužel, takhle si zahráli jen dvě skladby z původního alba Stromboli. V současné sestavě doplňuje exceletní duo Pavlíček, Basiková baskytarista Jiří Veselý a na klávesy Vendula Kašpárková. Ale zejména "Ó hory" v podání Vildy Čoka vrátily čas do osmdesátých let. Zazněly samozřejmě skladby z původního dvojalba, legegendární "Stromboli", jak jinak :-), "Košilela", "Carmen" atd. v brilatním podání i v nové sestavě. Řekl bych trochu jinak, ale velmi dobře. Některé aranže zejména Michal doplnil o nádherné sólové pasáže. Však taky zaplněná aréna po každém hitu aplaudovala.

Kromě těchto skvostů zazněly anglické skladby z alba "Shut down" z roku 1990. Přiznám se, že tohle už není můj šálek kávy, zejména proto, že Bára se prezentovala angličtinou ve stylu pokročilého začátečníka. Nejsem tak dobrý angličtinář, abych pochytal všechno z textu, ale mně se všechny skladby přetavily do jedné a nějak jsem je nedokázal ocenit.

Kontroverzním počinem je nové CD "Fiat Lux", kde některé kousky zazněly i na podiu. Nemohu se zbavit dojmu, že Bára Basiková se pokouší o comeback na koncertové podium a ze Stromboli se stala doprovodná kapela Báry Basikové, která se s texty Vlasty Třešnáka a Petra Kolečka stylyzovala do role mladičké básnířky v batikovaném tričku. Hutná muzika souboru proti skoro lyrickým textů s tématem "Láska k ženě" nějak netvoří harmonický celek. V těchto skladbách dominuje Bářin zpěv, a tady si rýpnu do zvukařů, ačkoliv jsme seděli na druhé straně arény, někdy pěkně tahal za uši. Méně by v tomhle případě bylo více. A nedokáže to dohnat ani brilatní výkon Michala Pavlíčka na kytaru a skvělé bicí Klaudiuse Kryšpína. 

Síla původních Stromboli spočívala v tom, že kapela fungovala jako jeden celek, včetně těch syrových zpěvů a super harmonií a rytmických nápadů. Na diváka se z podia valil příliv úžasné muziky a příběhů. Když kdysi hráli Ivanhoe, tak každý z nás jim byl. Když unisono zaznělo O hory, každý byl šerpou v Himalájích a stoupal na vrchol. Tohle mi v nové tvorbě prostě chybí.

V krátkosti ještě k podiu. Stylizovaná sopka a její nasvícení s projekcí na hedvábné pásy, které tvořily kužel, byl skvělý nápad. Někdy ovšem světelná show působila spíše rušivě, platí totéž co o Bářině zpěvu. Přivítal bych osobně oldschool svícení. Nic to ovšem nemění na tom, že show to byla parádní.

Odcházel jsem z koncertu se smíšenými pocity. Omlazen melodiema z mého pubertálního věku a jemně rozčarován z toho, co Stromboli prezentují jako současnou tvorbu. Každopádně zážitek to byl. Přes všechny minusy  tak, jak je cítím já, jsou to všechno skvělí muzikanti a nezbývá mi, než jim popřát další roky na naší hudební scéně, kam rozhodně patří. Nezbývá než doufat, že si ta nová tvorba své posluchače najde, já to asi bohužel nebudu.